Jak to vidí místní architekti

10. 3. 2012

V architektonickém časopise ERA21 vyšel článek o stavbě školy v Kargyaku. Solární školu vybudovalo v severní části indického Himálaje v pohoří Zanskar občanské sdružení BlueLand pro šedesát dětí z Kargyaku a okolních vesnic, které tak získají základní vzdělání. Konstrukce školy je jednoduchá a využívá převážně místní materiály (nepálené cihly, kámen, slámu).Sofistikovaná je pouze jižní fasáda, která pasivně využívá sluneční energii prostřednictvím Trombeho stěn integrovaných do sytému výplní otvorů. Naakumulované teplo umožňuje celoroční výuku. 

Autonomní oblasti Ladákh se přezdívá Malý Tibet,vesnička Kargyak leží ve výšce 4 200 m n. m., u pákistánsko--tibetské hranice. Ve vesnici žije kolem sta obyvatel, z nich
pouze deset umí číst a psát. Teploty zde běžně klesají hluboko pod bod mrazu (–40 °C), nevede sem žádná silnice a cesta do nejbližšího města trvá čtyři dny pěšky. V létě je třeba
překonat pětitisícové průsmyky, v zimě ujít 250 km po zamrzlé řece. Ačkoli je Zanskar oblastí tibetského buddhismu, je díky stávající infrastruktuře řízen z převážně muslimského města
Kargil na západě státu, kam vede zatím jediná silnice.Na projektu základní školy spolupracovala společně s o. s. BlueLand také indická vláda a tým architektů z Dillí.
Součástí aktivit je kromě vlastní stavby rovněž výběr vhodných kandidátů z místní komunity na pozice učitelů a jejich příprava.Projekt navazuje na program Sluneční školy
a klade si za cíl zajistit vhodné prostředí jak pro studenty,tak pro místní učitele.Konstrukce budovy využívající slunečního záření umožňuje solární vytápění, a výuka je tak možná i v zimních
měsících. Možnost vzdělání pomůže eliminovat stále větší problém, kterým je migrace do větších měst. Děti odcházejí do vzdálených internátních škol a po ukončení studia se
většinou nevracejí zpět, čímž se narušují rodinné vazby, které jsou základem místní buddhistické kultury.

Dlouhodobým záměrem je vytvoření ukázkového modelu, který bude vláda
využívat i v okolních vesnicích.Zaoblený tvar školy pomáhá minimalizovat ztráty tepla při velkých nárazech větru a nabízí lepší poměr mezi plochou zdí a objemem místnosti, a tím i menší ochlazovanou plochu.Výstavba se rozbíhala nadvakrát. Po dokončení základů došlo
ke změně státních norem a základy musely být zhotoveny nanovo, v robustnější podobě. Nové kamenné základy zpevněné cementem mají hloubku 1 metr a šířku 80 cm. Základy jsou
zakončeny ztužujícím železobetonovým věncem, který byl kvůli nedostatku dřeva v okolí proveden formou ztraceného bednění z břidlice spojované maltou. Forma byla poté nahozena
kalakem, maltou namíchanou z jílu, hlíny a vody, následovala betonáž. Na této celodenní akci se podílelo 26 vesničanů, vše se provádělo manuálně. K dispozici nebyla nejen míchačka, ale ani
kolečko. Železo a beton byly do základů použity vůbec poprvé v historii údolí Zanskar. Stabilnější konstrukci si vyžádaly zvyšující se srážky a čím dál častější povodně. (V posledních
letech spadlo ve vesnici a okolí hned několik domů.)

Projekt nespočívá jen ve výstavbě, ale také v zajištění náplně výuky.

Obvodové zdivo je zdvojené. Vnější stěny jsou kamenné, spojované hliněnou maltou, vyjma pilířů jižní fasády,kde je malta cementová. Vnitřní stěny jsou z nepálených
cihel, s hliněnou omítkou a jsou zakončeny věncem z břidlice z nedalekého lomu. Pěticentimetrová mezera mezi stěnami slouží jako izolace. Nepálené cihly dopravovali z nedalekého
jíloviště na svých hřbetech jakové, koně a oslíci. Cihla váží asi 9 kg a za jedno léto jich navozili kolem pěti tisíc.Dřevěné okenní rámy byly přivezeny až z dalekého Dillí
a svou kvalitou si získaly obdiv všech vesničanů. Po instalaci byly napuštěny olejem. Zasklívání dvojitým sklem probíhalo na místě. Dveře jsou použity pouze pro vstup (opět byly
dovezeny z města), v interiéru jejich funkci plní plstěné závěsy.Také nadokenní překlady jsou ze dřeva.Severní část budovy vyhřívá podlahové vytápění. Zdrojem
tepla je kuchyňský sporák, vzduchové kanály jsou vyskládány z kamene v rámci podkladních vrstev podlahy. Střechu nesou trámy z dřevěné kulatiny překryté
dřevěnými špalíky. Na nich je jako izolace v několika vrstvách položena 60 cm silná směs sena, slámy a bláta. Povrch střechy a zároveň hydroizolaci tvoří vrstva jílu, okraje střechy jsou
zabezpečeny kameny spojovanými cementem. Celá střecha funguje jako jednolitá tuhá deska (v oblasti hrozí zemětřesení).

Občanské sdružení BlueLand bylo založeno na podporu a rozvoj vysokohorských oblastí Himálaje. Vedoucími členy sdružení jsou indoložka Gabriela Lágnerová
a přírodovědec Michal Kodym.

místo stavby: Kargyak, Zanskar, Indie;
účel stavby: novostavba školy;
investor: Indická vláda, občanské sdružení BlueLand;
autor: Sneha Kullar,
Michal Kodym, Matěj Řezníček / o. s. BlueLand, Praha;
projekt: 2009–2011;
realizace: 2010–2011;
náklady: 700 000 Kč; foto:Michal Kodym;
www.blueland.cz