Vzpomínky dobrovolníků na Kargyak

23. 8. 2015

Skupina mladých architektů se vydala do Kargyaku, kde pomohla s opravou střechy školy a zapojila se do místního života. V dopise vzpomínají na svou cestu do Himálaje.

Jsme skupina kamarádů, kteří se dali dohromady shodou různých náhod, ale kterým se všem zamlouvala myšlenka vyrazit v létě do Indie a v rámci našeho výletu strávit pár dní v Kargyaku a pomoci, s čím bude potřeba. 2 kluci, 2 holky a jeden cíl. Nápad vrátit se či pro některé poprvé navštívit Indii a Kargyak přišel od Tomáše, který Kargyak už jednou navštívil a shodou okolností se na treku procházejícím vesnicí potkal s českou výpravou a spolu s ostatními tehdejšími účastníky zájezdu se rozhodli pár dní zůstat a přiložit ruce a vědomosti k dílu při opravě školní střechy.
Kargyak si člověk lehce zamiluje a tak připadal v úvahu i ve chvíli, kdy se rodily plány pro další letní dovolenou. Shodou okolností jsme se trefili do roku, kdy Gábina s rodinou měla nový přírůstek, tudíž se do Kargyaku nemohli sami vypravit. Takže jsme rádi přijali roli prostředníků a „Gábininy pravé ruky“ a snažili se zařídit, co šlo. Na letišti jsme převzali dopisy a krabici s outdoorovým vybavením od firmy Mill kterou jsme předali v Dillí na ambasádě, kde jsme vyzvedli solární lampy, které jsme předali dál po cestě lidem, kterým byly určené… a tak bychom mohli pokračovat. Připadali jsme si trochu jako v bojovce, trochu jako v Poště pro Tebe, ale hlavně jsme byli vděční, že nám dopisy otevřely mnoho dveří a srdcí a dostali jsme se do bezprostředního kontaktu s místními, což se jen tak někomu nepoštěstí. Každému, koho jsme navštívili, se rozzářily oči při předání dopisu, fotek malé Verunky a pozdravů. Bylo znát, jak rádi vzpomínají. Po cestě se k nám ještě v Lehu přidal čerstvý doktor, z kterého měli místní především radost, když se doslechli o jeho profesi a hojně využívali jeho služeb. Když jsme dorazili do Kargyaku, přivítali nás neuvěřitelně vřelí lidé a školník Nawang s rodinou nás nechali přebývat u sebe doma po celou dobu našeho pobytu v Kargyaku.
Prošli jsme všechny potřebné věci, zkontrolovali vybavení, zjistili, jaké pomůcky by učitelé uvítali pro další příští rok a spoustu dalších drobností nezbytných k chodu školy. Škola potřebovala hlavně opravit praskliny ve střeše, aby do ní nezatékalo, čehož se statečně chopila mužská část naší výpravy.

Kromě zařizování záležitostí okolo provozu školy jsme měli šanci poznat Nawanga a jeho dceru Lhamo blíž během společných večerů, kdy jsme se navzájem učili jedni o druhých. My se snažili naučit trochu místního jazyka, Nawang zkoumal, jak používat ampérmetr, který jsme potřebovali ke kontrole solárních panelů na střeše školy, s místními slečnami jsme nahráli pár tradičních písniček a učili je hrát karty. Tak uvidíme, jak moc si upraví pravidla do naší příští návštěvy. Ani se nám odtud nechtělo, celá vesnice nám přirostla moc k srdci a všichni věříme, že se tam ještě někdy podíváme.

Jana